O nás
Chovatelskou stanici jako takovou jsem si založila teprve v roce 2014, ale psům se věnuji vlastně odmalička. K loveckým psům jsem se dostala prostřednictvím školy a manžela. Během studia na Masarykově střední zemědělské škole v Opavě jsem si udělala zkoušku z myslivosti. V té době jsem se už znala se svým nynějším manželem, který myslivcem byl a je a který mě taky k myslivosti přivedl. Ten měl doma fenku Německého drátosrstého ohaře Ditu od Svatojánské kaple. K ní jsme časem pořídili psa Českého fouska Broka z Jílkova mlýna. Brok byl svéhlavý pes, který si za všech okolností dělal jen to co uznal on za vhodné. Oba psi byli manžela a mi pořád něco chybělo. Mezitím si švagr pořídil psa VMO Brixe od Funberku a mě i manželovi se toto plemeno zalíbilo jak exterierově tak i pracovně. Tak se stalo, že jsem ho jednoho večera uprosila a druhý den po předchozí domluvě s chovatelem jsme si jeli pro mou první fenku loveckého plemene VMO Brendy ze Staroměstských vrchů. Ještě v autě jsme ji přejmenovali na Endy. Nevím kdo koho tenkrát více učil, jestli já ji nebo ona mě. Každopádně jsem s ní absolvovala své první podzimní zkoušky jako vůdce. Začala jsem pomýšlet na uchovnění, ale fenka bohužel měřila o centimetr méně než povoluje standart tak jsme se dále nesnažili a měli ji doma jako člena rodiny a provozovali s ní myslivost. Po nějaké době mi zase začalo chybět to každodenní cvičení a zkouškové napětí tak jsem začala doma mluvit o další fence VMO s cílem se ji tentokrát pokusit uchovnit. Zpočátku o tom manžel nechtěl ani slyšet, ale vzhledem k tomu že je hospodář místního MS a ve stavu nám chyběli upotřebitelní ohaři tak se mi ho povedlo doslova ukecat. V červnu 2013 jsem si jela pro další fenu VMO Quinet Svatoborský revír. Vzhledem k tomu že synové a muž její jméno neustále zapomínali byla přejmenována na Sanny. Momentálně máme splněno několik zkoušek, jezdíme po výstavách a snažíme se o uchovnění. Uvidíme co nám dvěma přinese čas...